Manšestráky. Všichni jsme je měli. Kdo je neměl, ten je strašně chtěl. A kdo je nechtěl, ten byl strašně out. Jak manšestr začínal, kde se na něm berou ty roztomilé proužky a proč se jen tak nenechá setřást. Ano, to všechno víme. A taky víme to, že tenhle retro šampión je top materiálem podzimu 2019. Takže se vyplatí si ho hodně rychle (znovu)zamilovat.
Za prakolébku téhle bavlněné tkaniny se pokládá egyptské město Al-Fustat (zhruba 2. stol. př. n. l.), odkud manšestr alias fustat postupně doputoval do Evropy. Koncem 18. století se jeho výroba obrovsky rozmohla v okolí anglického Manchesteru (tadá – název). Manšestr posléze povýšil na multifunkční materiál a začalo se z něj šít v podstatě všechno, co z něj ušít šlo. A ty proužky? Je to k neuvěření, ale ve skutečnosti jsou to konce nití, které z látky vyhřezávají při výrobě.
Manžestr, mončestr, menčestr, minžester, majnšvestr… Říká se mu lecjak. A taky se dělí do několika skupin – podle šířky žebrování, délky a hustoty vlasu. Jinak je to kolosálně odolný materiál a kromě požáru nebo žíravin přečká takřka všechno. A to, vzhledem k faktu, že byl v minulosti podobně jako denim používán hlavně na pracovní úbory, docela dává smysl.